Trenéři ve škole si všímají i těch méně pohybově úspěšných

V Trenérech ve škole si všímáme i těch méně pohybově úspěšných, kteří normálně stojí v rohu, aby i oni odcházeli z tělocviku zpocení a s úsměvem a těšili se na další hodinu.


To je jedna ze zajímavých myšlenek v článku, který o Trenérech ve škole tentokrát vyšel v deníku Právo. Přinášíme přepis článku (3 minutky čtení) a děkujeme za publicitu!


“Naším cílem není vychovat špičkové sportovce, ale vzbudit v dětech přirozenou touhu se pohybovat,” vysvětluje smysl programu Trenéři ve škole jeho zakladatel a trenér ragby Jan Macháček. Za hlavní považuje, že si dobře zasportují a oblíbí pohyb.


Potřebujeme zlepšit pohybovou gramotnost, rozvíjet motoriku všech školáků a po covidu je to ještě naléhavější. Řada dětí se po lockdownu ke sportu už nevrátila, zároveň výrazně vzrostla jejich obezita,“ upozorňuje.



Obezitu doprovázejí kromě zdravotních komplikací, jako je cukrovka, astma nebo vysoký tlak, také psychologické problémy. A čtyři z deseti dětí mají už dnes vadné držení těla, přibližuje statistiky ředitelka odboru zdravotní péče ministerstva zdravotnictví Alena Šteflová. Hýbat by se podle ní měly alespoň šedesát minut denně.


Projekt vznikl spontánně v roce 2019 mezi trenéry klubových sportů, kteří chtěli pomoci s výu


kou tělocviku. Ze čtyř základních škol v Praze 6 se rozšířil do téměř 50 pražských zařízení a také např. do Příbrami, Kladna. Obstarává jej kolem 120 trenérů. „Neděláme nic nového, jen jsme spojili dva světy, které spolu úplně dobře nekomunikovaly, svět sportu a školy,“ vypráví Macháček, který upozorňuje, že za poslední desetiletí se vytrácí spontánní pohybová aktivita dětí v odpoledním čase.



To se může změnit i tím, že si budeme všímat i těch méně pohybově úspěšných, kteří normálně stojí v rohu, aby i oni odcházeli z tělocviku zpocení a s úsměvem a těšili se na další hodinu, zmínil jeden z principů programu. Program cílí na první až třetí třídu. Právě do deseti let se rozhoduje o tom, jestli děti získají lásku k pohybu a vyrostou z nich aktivní dospělí.


Během hodin tělocviku si hravou formou osahají základy fotbalu, gymnastiky, ragby, florbalu, tance, basketu nebo třeba juda. Trenéři se ve školách mění po měsíci. „Přinesu spoustu šišatých míčů, hrajeme hru, že přenášíme vajíčka a honí nás vlk,“ přiblížil něco ze svých hodin Macháček.


Tělocvična bývá rozdělená na tři části, jednu organizuje trenér, druhou učitelka, ve třetí si školáci hrají sami, čímž rozvíjejí svoji samostatnost. „Nechodíme tam jako chytráci, kteří to umějí líp než paní učitelka, jsme parťáci a inspirujeme ji, ukazuje se, že je to vzájemně prospěšné,“ vyzdvihuje důležitost spolupráce.


Vzdělávání učitelek prostřednictvím programu oceňuje radní Prahy 6 Marie Kubíková (ODS). „Mimochodem jen zhruba třetina z nich v rámci celé republiky má specializaci na tělocvik,“ konstatuje. Jediné, co tento program může podle ní brzdit, jsou peníze. Když se je podaří získat od magistrátu, Praha 6 by jej ráda rozšířila i do čtvrtých a pátých tříd.


Právě do deseti let se rozhoduje o tom, jestli děti získají lásku k pohybu a vyrostou z nich aktivní dospělí.


(Lucie Fialová, deník Právo)