Lidovky.cz: obézních dětí přibývá

Proč má stále více českých dětí kila navíc ? O tom, a také o Trenérech ve škole, psali na Lidovkách.


"Rodiče se svými dětmi vyhledávají naši péči stále častěji, a enormně se tak prodlužují objednací doby,“ potvrzuje přibývající problémy s dětskou nadváhou Alena Kokešová, lékařka Diagnostického centra Nemocnice Hořovice. „Pro nás je to ale také dobrá zpráva, ukazuje totiž, že rodiče jsou si problému vědomi a chtějí ho řešit.“ My chceme pomoci. Ideálním místem jsou školy, kam chodí i děti rodičů, kteří nemají kapacitu nebo se obezitou ratolestí nechtějí zabývat. Naším mottem je rozpohybovat všechny děti a nadchnout je pro sport, aby z nich vyrostli aktivní dospělí. Právě věk do deseti let je pro tohle naprosto zásadní. Naši Trenéři ve škole proto vyrážejí do hodin tělocviku už téměř do stovky základních škol po celé republice. Paní redaktorce děkujeme za medializaci problému i trenérů ve škole.


Přinášíme přepis článku (asi 7 minut čtení)


Statistiky ukazují, že počet obézních dětí v Česku už zhruba třicet let setrvale roste. Na vině jsou špatné stravovací návyky, málo pohybu a v poslední době také pandemie.

Online výuka, zavřené školy, sportovní kluby i kroužky vedly k tomu, že děti trávily většinu času u počítačových monitorů, méně se hýbaly a často se k horšímu změnil i jejich jídelníček. Co s tím? Pomoc nabízejí dětští lékaři i nutriční specialisté, stejně jako řada výživových a sportovních iniciativ.


„Trend nárůstu obezity a nadváhy dětí byl od roku 1991 víceméně setrvalý, v posledních dvou letech ale vidíme obrovský skok. Covid problém zdůraznil a je nejvyšší čas s tím něco dělat. Zapojit by se měly rodiny, komunity i školy,“ říká Alena Šteflová, lékařka, expertka na zdravý životní styl a někdejší dlouholetá ředitelka tuzemské kanceláře Světové zdravotní organizace (WHO).V loňském roce proběhl výzkum nadváhy a obezity u českých dětí, do něhož se zapojili praktičtí lékaři z většiny tuzemských krajů. V období od dubna do června měřili u dětí na preventivních prohlídkách jejich hmotnost, výšku, obvod pasu, břicha a boků i krevní tlak. Vyšetřili přitom bezmála čtyři a půl tisíce dětí mezi pěti a sedmnácti lety. A výsledky nové studie?

Čtvrtina dětí už dnes vybočuje z grafu pro normální váhu. Nadváhou trpí 9,6 procenta českých dětí, dalších 16,4 procenta se potýká přímo s obezitou. Pro srovnání: v roce 1991 mělo nadváhu jen 7 procent dětí a pouhá 3 procenta trpěla obezitou. Ale ještě v roce 2016 to bylo stále jen 7,5 procenta dětí s nadváhou a především 10,3 procenta obézních. Nárůst váhy tedy v posledních pěti letech významně zrychlil. Češi v tom ale nejsou sami – všeobecný růst dětské nadváhy potvrzují i studie WHO.


Pandemie přilila olej do ohně

„Obézní děti jsou vystaveny zvýšenému riziku diabetu druhého typu, astmatu, poruchám spánku, možnosti budoucích problémů s vysokým cholesterolem a vysokým krevním tlakem,“ shrnuje některá nebezpečí obezity Alena Šteflová. K tomu se přidávají ortopedické potíže plynoucí z vadného držení těla a brzy i bolavé klouby. „Přibližně čtyři z pěti dospívajících s vysokým BMI budou mít problémy i jako dospělí,“ varuje lékařka.

Bulgur pro školáky rozdělil experty. Méně masa a víc luštěnin obezitu dětí nesníží, tvrdí kritici.

To všechno většinou provázejí i psychické obtíže související s výsměchem dětí, vyčleňováním z kolektivu a celkovým pocitem méněcennosti. Obecně také platí, že obezitou více trpí chlapci a děti ze sociálně slabších rodin. „Rodiče se svými dětmi vyhledávají naši péči stále častěji, a enormně se tak prodlužují objednací doby,“ potvrzuje přibývající problémy s dětskou nadváhou Alena Kokešová, lékařka Diagnostického centra Nemocnice Hořovice. „Pro nás je to ale také dobrá zpráva, ukazuje totiž, že rodiče jsou si problému vědomi a chtějí ho řešit.“Přestože svou roli může jednotlivě hrát i dědičná zátěž (odhadem asi ve 2 až 5 % případů), všeobecně jsou viníci této situace dva a není těžké je odhadnout: nedostatek pohybu a špatné stravovací návyky. Lékaři i výživoví poradci se shodují na tom, že dnešní děti se mnohem méně hýbou a raději sedí u počítače či televize, jedí nepravidelně, často se stravují jídly z rychlého občerstvení a hodně mlsají.

„Bohužel pandemie ještě dále přispěla ke zhoršení situace,“ konstatuje Jitka Laštovičková, nutriční poradkyně a odborná garantka iniciativy Vím, co jím a piju, a vyjmenovává některé z neblahých projevů častých lockdownů u dětí: „Omezení kroužků pohybových aktivit, rušení škol v přírodě nebo sportovních soustředění, online výuka, kdy chybí cesta do školy a ze školy i hodiny tělesné výchovy, omezení kontaktu se spolužáky a kamarády, to všechno může vést k výkyvům nálady či psychickým problémům a také k pocitům nudy, které dítě může řešit mimo jiné i jídlem.

“A Kateřina Šimková, zakladatelka společnosti Zdravé stravování, dodává: „Hodně rodičů v době pandemie muselo během distanční výuky chodit regulérně do práce, a ještě zajistit péči pro děti. Východiskem se tak často stalo vaření z polotovarů nebo donáška fastfoodového jídla.“ O tom, že tato jídla nejsou zpravidla nijak zdravá, asi netřeba pochybovat – obsahují hodně tuku, cukru i soli, řadu přídatných látek a jen málo živin. Mnohé děti si na ně ale v době školy na dálku zvykly natolik, že je vyžadují dodnes.

„Pod zdravým stravováním bychom si měli u dětí představit zejména pestrý jídelníček a kvalitní suroviny, ze kterých je jídlo připravováno,“ říká dále Šimková.

Zdůrazňuje také pravidelnost v jídle a vybízí rodiče, aby se nenechali odradit tím, že dětem nějaký zdravý pokrm nechutná – podle ní je někdy třeba i deseti pokusů, než si malý strávník na nové jídlo zvykne. Základní pravidla zdravého stravování jsou všeobecně známá: dostatek zeleniny a ovoce, celozrnných obilovin, ryb, luštěnin či mléčných výrobků a dodržování pitného režimu. Přesto se jimi ne každý rodič řídí, mnozí dají raději dětem ke svačině sušenku než tmavý chleba a jablko. Sami ostatně často zdravé výživě příliš neholdují.


Genové skóre obezity. Dědíme sklony k tloušťce a na co si dát pozor?

„Trend k přibírání sledujeme i u dospělé populace, šest z deseti Čechů má vyšší než normální váhu a každý pátý je obézní. Nelze očekávat, že pokud mají problémy s váhou dospělí, u dětí to bude jinak,“ říká k tomu lékařka Alena Kokešová a dodává, že děti následují ve svých stravovacích zvyklostech a životním stylu rodiče. Někdy je ale okolnosti donutí ke změně: „Syn měl ve třinácti letech dvacet kilo nadváhu,“ vypráví maminka Renata z Kladna. „Museli jsme změnit jídelníček, omezili jsme především bílé pečivo a sladkosti. Dopoledne více ovoce, večer zeleninu, zeleninové saláty. Polévky teď zahušťuji bramborami nebo rýžovou moukou. A kromě toho začal syn chodit na stolní tenis.“ Během roku se jim tak podařilo dosáhnout optimální váhy.


Co mohou udělat školy.

Úloha rodičů je tedy nezastupitelná, ale vzhledem k tomu, že většina dětí obědvá každý den mimo domov, se nabízí i otázka, jak s řešením jejich nadváhy mohou pomoci jídelny ve školách či mateřských školkách a také jak by se mohli zapojit učitelé.

„Ne každé dítě má možnost poznat a načerpat vhodné stravovací a pohybové návyky v rodině. Škola a učitelé jsou tak pro některé děti velmi důležitým zdrojem informací o zdravé stravě a životním stylu – jak by měl vypadat vhodný denní jídelníček a že je potřeba se také hýbat,“ říká nutriční poradkyně Laštovičková a doplňuje: „V řadě školních předmětů se děti s tématem zdraví, výživy a pohybu setkávají, učitelé jim mohou pomoci objasnit nejčastější otázky ohledně zdravého stravování a nasměrovat je na vhodné informační zdroje.“ Učitelé také často bývají přímými svědky toho, co v dětském jídelníčku zrovna „frčí“, a mohou ho do jisté míry korigovat správným směrem – například své žáky varovat před energetickými nápoji. Stejně tak by měly školy aktivně ovlivňovat, jaké potraviny či nápoje se nabízejí ve školních bufetech a automatech.Jedním z projektů usilujících o nový přístup k hromadnému vaření pro děti je například Zdravé stravování do školek. V současnosti probíhá na Praze 6 a zatím je do něj zapojena polovina zdejších mateřských škol, druhá by měla přijít na řadu v příštím roce.

Vychází z toho, že systém školního stravování je už více než 25 let nastaven téměř stejně a po tak dlouhé době nutně potřebuje změnu. Do školek proto dochází nutriční poradce, který provede analýzu dosavadních jídelníčků a poradí, co změnit, vyřadit či přidat v souladu se současnými poznatky o výživě dětí. Iniciativa zařizuje také kurzy vaření, kde se personál školky učí připravovat nové pokrmy a využívat různé produkty z obchodů se zdravou výživou, například bulgur.

Na školách také od roku 2014 funguje projekt Zdravá školní jídelna organizovaný Státním zdravotním ústavem. I v tomto případě navštěvují školy lektoři a seznamují je se základními kritérii programu, jako je omezení soli a dochucovadel či využívání sezónních potravin nebo regionální kuchyně. V současnosti je zapojeno 240 škol, což je ale v rámci celé republiky zatím stále poměrně málo.


Tělocvik v moderním kabátě.

Podíl jídelníčku na našem zdraví a hmotnosti podle odborníků činí až osmdesát procent, zbylých dvacet připadá na pohyb. Podle doporučení WHO by mělo mít každé dítě denně aspoň šedesát minut pohybové aktivity, což se ale v českém prostředí rozhodně neděje. Jak tyto věci řešit? Ministerstvo zdravotnictví má ve svých plánech mimo jiné vytvoření aktivních přestávek, větší zapojení pohybových aktivit i do předmětů, které nejsou v první řadě zaměřené na pohyb, či zpřístupnění sportovního zařízení školy i mimo výuku.

Rozpohybovat děti ve školách o hodinách tělocviku se snaží program Trenéři ve škole, do kterého se zapojilo už kolem devadesáti základních škol. Začal původně v Praze, ale nyní už ho využívají například i v Příbrami, Karlových Varech či Klatovech. V rámci běžné výuky tělocviku přicházejí na návštěvu trenéři různých sportů, které pak dětem představují. Jednou tak na hodinu dorazí trenér juda nebo basketbalu, jindy třeba florbalu nebo dokonce sportovního tance. Žáci, kteří neměli do té doby větší zájem o sport nebo si nebyli jisti, který by je konkrétně bavil, tak dostávají možnost si danou sportovní aktivitu vyzkoušet a případně zjistit, že je pro ně ta pravá. A i ti, kdo se pro některý ze sportů nerozhodnou, se mohou alespoň seznámit s různými disciplínami odlišnými od tradiční tělesné výchovy. „Takový program, který hodiny tělocviku zatraktivňuje a přináší do nich moderní rozměr, otevírá cestu k zamyšlení, zda by nebylo dobré zavést další hodinu tělocviku, což jsme dosud spíše zavrhovali. Pokud by taková hodina navíc byla zábavná, děti se při ní skutečně hýbaly a byla by opravdovým přínosem pro jejich zdraví, měli bychom tuto myšlenku ve spolupráci s ministerstvem školství oživit,“ uzavírá Alena Šteflová.

Autor: Lidovky.cz, Martina Oplatková. Děkujeme!