Dnes o nás napsali v MF DNES: "Tělocvik s trenérem" - Školáci z Prahy 6 zkoušejí florbal i ragby. Přinášíme přepis článku.
PRAHA Trenér hlasitě zapíská a zavolá děti k sobě. Ty okamžitě poslechnou a shluknou se kolem něho. „Kdo zná hru na babu?" zeptá se trenér. Všichni žáci se hlásí, že ano. Přesto si zopakují pravidla a vyberou si tři dobrovolníky, kteří začnou chytat. Po několika minutách hry, kdy jsou děti rozběhané, už každé dostane svůj míč a trenér vysvětluje a ukazuje, co s ním mají dělat. „Jsme fotbalisti, takže se snažíme držet si míč stále u nohy,“ říká dětem, které bedlivě poslouchají. Reagují přitom, jako by mladého instruktora znaly už dlouho. Přitom hodinu „ozvláštněného“ tělocviku, v rámci projektu Trenéři ve škole, mají poprvé. Trenéři docházejí do hodin tělocviku prvního stupně základních škol v Praze 6 od začátku školního roku. V praxi jde o to, že si školáci postupně vyzkouší osm sportů pod vedením zkušených instruktorů mládeže. Ti jsou přítomni vždy na jedné hodině tělesné výchovy týdně. (Alžběta Šimková, redaktorka MF DNES)
Kromě fotbalu je v nabídce projektu i ragby, florbal, basketbal, házená, volejbal, judo a od února i gymnastika. Jednotlivé sporty se na školách střídají po měsíčních blocích tak, aby si děti mohly vyzkoušet vše. To je totiž i hlavním cílem projektu: zkvalitnit pohybovou průpravu dětí a jejich všesportovní rozvoj.
Rozpohybujme děti
Vedení šesté městské části se projekt Trenéři ve škole líbil a základním školám, které zřizuje, jej nabídlo. „Líbilo se mi, že se spojilo dohromady sedm velkých sportovních klubů, které jinak spolu mnohdy o děti soupeří. Šli do do toho společně s myšlenkou, že chtějí školáky nadchnout pro více druhů sportů a poskytnout jim všeobecnou sportovní průpravu. A až teprve poté je případně nalákat na konkrétní druh sportu,“ vysvětluje radní pro oblast školství a vzdělávání Prahy 6 Marie Kubíková (ODS).
Od začátku školního roku se v Praze 6 postupně přidalo třináct škol, včetně Základní školy Věry Čáslavské na Petřinách. Tam druhá třída absolvovala svoji první hodinu s profesionálním trenérem fotbalu před třemi dny. Celkem se projektu účastní na 1 700 žáků z prvních, druhých a někde i třetích tříd.
Učitelé si troufnou ve svých hodinách tělocviku zkoušet nové věci.
Za nápadem stojí tři trenéři z profesionálního prostředí - Antonín Barák, dlouholetý trenér fotbalové mládeže, Jan Macháček z Ragby Olymp a Michal Prokeš z fotbalového klubu FK Dukla Praha. K nim se pak postupně začali přidávat další profesionálové z jiných sportů.
Ti si všimli, že dnešní děti už nemají takový vztah k pohybu, jaký měli školáci například před třiceti lety. Anebo naopak, že se nyní začíná s jedním sportem moc brzy a v období dospívání s ním děti skončí.
„Z dětské psychologie vyplývá, že dnes, aby si dítě vytvořilo pevný vztah k pohybu, tedy k běhání, skákání, házení či šplhání, musí si vytvořit nějakou emoci. Před třiceti či čtyřiceti lety měly děti vztah k pohybu automaticky, protože tehdy byly stále venku,“ vysvětluje Barák, který původně vystudoval pedagogiku. „Proto chceme, aby hodiny tělocviku děti opravdu bavily a aby v nich našly svoji individuální výzvu,“ doplňuje trenér.
Senzitivní období, ve kterém si dítě tvoří emoce k pohybu, je podle něho zhruba od tří do devíti let. „Když si to dítě v tomto věku neprožije, tak je pak velmi těžké je přemlouvat třeba ve čtrnácti, aby se začalo více hýbat,“ podotýká Barák.
Inspirace nejen pro žáky
Program nemotivuje ke sportu jen malé žáky, ale i jejich třídní učitele, kteří je učí na prvním stupni všechny předměty. „Dochází k tandemové výuce, kdy většina učitelů reaguje fantasticky. Dostali jsme už od začátku školního roku hodně zpětných reakcí. Opravdu 95 procent z nich tvrdí, že si díky tomuto projektu troufnou ve svých hodinách tělocviku zkoušet nové věci. Předtím si to totiž vyzkoušeli s našimi trenéry. Ak tomu směřujeme,“ popisuje Barák.
A tento trend oslovuje i další instituce. Na ukázku hodiny v Praze 6 se přišli podívat i zástupci ministerstva školství. Zájem má i magistrát, kde byli autoři už projekt prezentovat. „Podpora školního sportu je jednou z priorit naší koalice. V současné době analyzujeme různé programy. Nejen ty v Praze, mezi které patří i Trenéři ve škole, ale i jinde. Chceme najít ty, které v praxi opravdu fungují, a ty nejlepší podpoříme na celopražské úrovni,“ podotýká radní pro školství Vít Šimral (Piráti).
Projekt Trenéři ve školách
Do celkem třinácti škol v Praze 6 od začátku školního roku docházejí na hodiny tělesné výchovy žáků prvních až třetích ročníků trenéři osmi sportů.
Ragby Jan Macháček, Ragby Olymp Házená Ondřej Bílek, Dukla Praha Basketbal Petra Michálková, Basketbalová škola Praha - Tygři Praha Judo Jiří Vaněk, Judo Academy Florbal Jakub Menhart, Tatran Střešovice Fotbal Michal Prokeš, FK Dukla Praha Volejbal Jiří Zach, SK Dansport Praha Gymnastika Iveta Pokorná
DNES - PRAHA Jeden ze zakladatelů projektu Trenéři ve škole, Antonín Barák, patří mezi přední odborníky na výchovu fotbalových talentů a dlouhou dobu působil i jako hlavní trenér České reprezentace do 15 let. Trénoval mnoho dětí, na kterých si začal všímat změn, souvisejících nejen s moderním životním stylem, ale i s ambiciózností rodičů. Ti nutí své potomky příliš brzy do jednoho sportu, čímž jim neumožní, aby si sami vybrali.
Jak vznikl nápad, že by na základní školy mohli chodit učit sportovní trenéři?
My už léta zjišťujeme s trenéry napříč všemi sporty a lidmi, které zajímá pedagogika, že jsou dnes děti velmi brzy specializované. To znamená, že vidíme, že už ve čtyřech nebo pěti letech za ně rodiče rozhodnou a dají je na fotbal, na hokej nebo na jiný sport. Dochází tak k tomu, že děti víceméně dělají pouze jeden sport od velmi útlého věku. Všímáme si také, že pak často v pubertě velké procento z těchto dětí s tím sportem končí.
Čím to je?
Protože to je období, kdy se dítě začne rozhlížet více kolem sebe a zjišťuje, zda ho ten sport vlastně baví. Proto nás napadlo, že bychom mohli pomoci učitelům tělesné výchovy na prvním stupni základních škol. O nich podle čísel ministerstva školství víme, že jich až 64 procent nemá specializaci na tělocvik. A že bychom jim mohli pomoci přímo v pevných hodinách tělovýchovy, aby si děti v prvních a druhých třídách mohly vyzkoušet více sportů a rozhodly se, co by je mohlo bavit.
Všímáte si, že třeba školáky ty sporty, které jim přibližujete natolik zaujaly, že se přihlásí i na jejich kroužky?
Ano. Děti nám říkají, že začaly chodit třeba na ragby, basket nebo florbal. Snažíme se v nich ale probudit i to, že sport je otevřený po všech stránkách a že mohou sportovat kdykoliv a kdekoli. Třeba jít za barák, do parku, skákat panáka nebo přes švihadlo, dělat to, co jim chybí.
Děkujeme za publicitu DNES.